Řeší se otázka nástupnictví po tom, co vymřeli mužští Přemyslovci. Vyjednává se s Jindřichem VII. Lucemburským, možným nástupcem jeho syn Jan Lucemburský.
Jan Lucemburský
Jan Lucemburský (vláda: 1310-1346), přezdívaný "král cizinec", se stal českým panovníkem po tom, co si vzal Elišku Přemyslovnu. Byl to uznávaný politik, diplomat i válečník, pro Čechy získal Chebsko, Horní Lužici a část Slezska.
Roku 1310 vydává Inaugurační diplom (zemský zákon), kterým klade důraz na práva šlechty a omezuje královskou moc.
Nechal razit nové mince - zlaté dukáty (tzv. "florény" - podle italského města Florencie), groše jsou ale stále používanější a oblíbenější. Nechal zřídit Staroměstskou radnici a roku 1344 zřídil pražské arcibiskupství, prvím biskupem byl Arnošt z Pardubic.
Roku 1346 se koná bitva u Kresčaku - Jan Lucemburský stojí na straně Francie - proti Anglii, v bitvě zahynul a Anglie nakonec zvítězila.
Karel IV.
Nastupuje syn Jana Lucemburského Karel IV. (vláda: 1346-1378), přezdívaný "otec vlasti", původním jménem Václav. Byl vychován ve Francii, ale kromě češtiny a francouzštiny mluvil i latinsky, italsky a německy. Už za vlády svého otce Jana měl titul "markrabě moravský". Položil základní kámen Svatovítské katedrály.
Roku 1346 se stal českým králem (jako Karel I.) a téhož roku i králem římským (jako Karel IV.). V roce 1355 pak absolvoval korunovační cestu do Říma a tak se stal císařem. Podal návrh zemského zákona "Maistas Carolina" (výhody pro krále), ale neuspěl.
Roku 1348 založil první univerzitu ve střední Evropě - Karlovu univerzitu. Měla čtyři fakulty: artistickou (základní), teologickou, lékařskou a právnickou. Vyučovalo se na kolejích, nejznámější z nich je "Karlova kolej", neboli Karolinum. Podoproval zde cizince - při volbě fakulty měli tři hlasy, Češi jen jeden.
V roce 1356 vyhlásil zlatou "Karlovu bulu", díky níž k volbě římského krále stačila většina hlasů kurfiřtů, nebyla třeba úplná shoda. Český král měl mezi kurfiřty významné postavení. Čechy byly díky Karlovi IV., který sídlil v Praze, centrem říše (tzv. "bohemocentrismus"). Karel měl úctu ke Sv. Václavovi (>> viz. kapitola Český stát za Přemyslovců) - vytvořil korunovační klenoty.
Díky diplomacii a sňatkům získal mnohá území. Vytvořil "Země Koruny české", kam patřily Čechy, Morava, Slezsko, Chebsko, Horní a Dolní Lužice, Braniborsko a Horní Falc.
Rádci Karla IV. byli Arnošt z Pardubic a Jan Očko z Vlašimi. Karel IV. měl čtyři maželky: Blanku z Valois, Annu Falckou, Annu Svídnickou (porodila mu syna Václava) a Alžbětu Pomořanskou (synové Zikmund a Jan Zhořelecký). Ještě za života Karla IV. byl Václav IV. korunován českým i římským králem. Karel sepsal vlastní životopis "Vita Caroli".
KULTURA A ARCHITEKTURA ZA KARLA IV.
- Karlova univerzita v Praze a kolej Karolinum
- Svatovítská katedrála (postavili ji Petr Parléř a Matyáš z Arrasu)
- přestavba Vyšehradu
- Nové město pražské a hradby
- Václavské náměstí (Koňský trh), Karlovo náměstí (Dobytčí trh), Senovážné náměstí (Senný trh)
- Karlův most, Mostecká věž a Staroměstská věž
- Karlštejn
- Hladová zeď
- Emauzský klášter (obnova slovanské liturgie)
- chrám Panny Marie Sněžné
Václav IV.
Mezi záliby Václava IV. (vláda: 1378-1419) patřil lov a alkohol a tak není divu, že nastává krize Českého království. Navíc se rozšiřuje morová epidemie a Václav IV. má spor s církví, konkrétně s arcibiskupen Janem z Jenštejna. Václav mučil vedení arcibiskupství: Jan Nepomucký byl umučen a hozen do Vltavy, později prohlášen za svatého. Kvůli sporům se šlechtou byl Václav IV. dvakrát zajat, jednou na Žebráku, podruhé ve Vídni a roku 1400 mu byl odebrán titul římského krále a byl sesazen z trůnu.
Roku 1409 vydává Dekret kutnohorský, kvůli nemuž se mění poměr hlasů při volbě fakulty na Kralově univerzitě - Češi mají tři hlasy, cizinci jen jeden. To vede k tomu, že cizinci z univerzity odchází.
Václav umírá na mrtvici a nastupuje reformní hnutí /Husitství.
