Napoleon Bonaparte :: Výpisky pro gymnázia

Domů > Dějepis > Novověk > Napoleon Bonaparte

Napoleon Bonaparte

Napoleon Bonaparte se narodil roku 1769 a zemřel roku 1821. Jeho první ženou byla Josefína, se kterou se však brzy rozvedl, protože mu neporodila dítě. Druhou ženou byla Marie Luisa - dcera císaře Františka. Tímto sňatkem, ke kterému došlo v roce 1810 se Rakousko stává spřízněncem Francie. Marii Luise se narodí syn - Napoleon II., přezdívaný "Orlík".

Napoleon Bonaparte se proslavil už při dobývání Bastilly jako dělostřelec. Ve 24 letech se stal generálem a zúčastnil se koaličních válek (1792 - 1798). Jeho prvním větším úspěchem byla porážka Habsburků v Itálii, díky níž Napoleon ovládl např. Řím, Milán, Neapol a Florencii. Tzv. "sesterské republiky" (italské provincie) tak spadají pod Francii.

Další Napoleonovy boje probíhají roku 1798 v Egyptě (u dnešního města Abúkir), kde se postaví proti Anglii. Jde o tzv. "první koaliční války". Tento boj patří k jednomu z mála Napoleonových neúspěchů - vyhrává Velká Británie. Při této výpravě do Egypta Napoleonovi vojáci objeví Rosettskou desku a egyptskou Sfyngu.

Napoleonův státní převrat

Po návratu do Francie (přesně 9.11.1799) dochází ke státnímu převratu. Je svrženo direktorium a k moci se dostávají 3 konzulové. Jedním z nich je Napoleon. Tímto datem by se dal označit konec Velké francouzské revoluce. Výsledkem je politické i ekonomické upevnění, industrializace, tržní ekonomika atd. Francie se stává prvním občanským státem, protože zde platí Deklarace práv člověka a občana.

Přichází "období konzulátu". Roku 1799 je vydána nová Ústava, v níž lid schválil, že Napoleon je do konce svého života prvním konzulem - což z něho činí hlavního vládce Francie. Má moc výkonnou, ale protože jmenuje ministry a členy státní rady, kteří mají moc zákonodárnou, může zasahovat i do té. Významná rozhodnutí si nechává schválit lidem. Součástní této Ústavy už není celá Deklarace, přetrvaly jen některé prvky (např. volební právo).

V roce 1804 si Napoleon nechává lidem schválit doživotní titul císaře, Napoleon si sám nasadil císařskou korunu a z Francie se opět stává monarchie. Vládne císař Napoleon I., mezi francouzským lidem velmi oblíbený. Stát se ale dělí do dvou táborů:

republikáni, kteří by se chtěli vrátit k republice
royalisté, kteří chtějí monarchii

Napoleonovou vizí je ovládnutí celé Evropy. Snaží se pokračovat v reformách a celou Evropu inspiruje svým Občanským zákoníkem (Code Civil), který modernizuje stát a zavádí např. policii, tajnou policii nebo cenzuru.

Další koaliční války

V roce 1779 začíná 2. koaliční válka, která trvá do roku 1802. K ní patří dvě události: bitva u Marenga proti Itálii roku 1880, kdy vítězí Francie a rok 1802, kdy Francie uzavře mír s Británií.

O tři roky později (1805) začíná třetí koaliční válka (trvá až do roku 1814), která je vedena proti Anglii, Rusku a Habsburkům. V roce 1805 se koná bitva proti Velké Británii u Trafalgaru, kde Francii vede admirál Nelson, ale i tak vítězí Anglie. Napoleon se stahuje na východ - až k Vídni - a Rusové a Habsburkové ustupují na Moravu. Téhož roku se koná ještě bitva u Slavkova (tzv. bitva císařů). Stojí proti sobě Napoleon (Fr.), Alexandr I. (Rus.) a František II. (Habs.). Vítězí Napoleon, je uzavřeno příměří a podepsán Bratislavský mír (stále jsme v roce 1805), kterým se Rakousko vzdává italských a balkánských držav. Dnes stojí u Slavkova Mohyla míru.

Napoleon dále dobývá území Svaté říše římské národa německého a místo ní vytváří tzv. "Rýnský spolek", který obsahuje země Svaté říše bez Pruska, Rakouska a několika dalších území. Tento spolek je prvním krokem ke sjednocení dnešního Německa. František II. nemohl dál vládnout jako císař Svaté říše (prtože nic takového už neexistovalo), ale pokračoval ve vládě jako císař rakouský.

Mezi další Napoleonovy úspěchy se řadí třeba porážka Prusů u Jeny a Auerstedtu (1806) nebo porážka ruského vojska na pruském území (u Kaliningradu, 1807). Na území Polska vytváří "Velkovévodství varšavské".

Kontinentální blokáda

Napoleon se snaží zničit Velkou Británii, a tak vytváří "kontinentální blokádu" celé pevninské Evropy, která má zákaz obchodovat s Anglií. Napoleon doufá, že tím Anglii oslabí, protože Británie na obchodu hodně vydělávala. Udržet takto celou Evropu je ale obtížné, a tato blokáda byla často porušována - nejčastěji v Portugalsku a Španělsku. Právě proti těmto států Napoleon bojuje: 1807 v Portugalsku, 1808 ve Španělsku. Tam se mu podaří sesadit dynastii, ale území nikdy nedobyje.

Nyní je Napoleon na vrcholu moci, v kultuře se hojně objevují prvky empírového slohu.

Ve Francii vypuká tzv. partyzánská válka ("guerilla" - označení pro oslabení protivníka). Roku 1809 na Francii útočí Habsburkové, vítězí v bitvě u Aspernu, Francie pak zvítězí u Wagramu. František je donucen přistoupit na francouzské podmínky - provdal Marii Luisu za Napoleona (viz. začátek této kapitoly) a sta se spojencem Francie.

Tažení do Ruska

Ve Francii pomalu začíná vlna odporu. V roce 1810 poruší Rusko kontinetální blokádu a roku 1812 Napoleon táhne na Moskvu. Rusko, v čele s generálem Kutuzovem, vymyslí "taktiku spálené země" - chová se, jakoby nikde nikdo nebyl. Napoleon tedy pokračuje dále do země.

7.9.1812 dojde k bitvě u Borodína. Výsledek je nerozhodný a Rusko ustupuje, Napoleon se dostává až do Moskvy, ale nemá s kým bojovat - Rusko pokračuje ve své taktice. Po čase je Napoleonovým vojákům zima, dochází zásoby, a tak se rozhodnou vrátit se zpátky. Cestou vojáci umírají zimou a hladem a při přestupu přes řeku Berezinu se navíc velká část vojska utopí. Celkem padlo asi půl milionu vojáků.

Napoleonův konec

Francie je tímto oslabena, snaží se zformovat novou armádu. V Evropě vzniká "protinapoleonská" koalice, ke které se připojí Anglie, Rusko, Prusko i Habsburkové. Roku 1813 dojde k "bitvě národů" u Lipska (v Německu). Bitva trvá tři dny a výsledkem je porážka Napoleona, který se přesouvá zpět do Francie. Tam ale boje pokračují a Napoleon je donucen k abdikaci (vzdává se titulu císaře) a kapitulaci (uznává porážku). Poté se odstěhuje na italský ostrov Elba.

Ve Francii se na trůn vrací Bourboni - konkrétně Ludvík XVIII., je obnovena konstituční monarchie. Hranice Francie se vrací do stavu z roku 1792.

V březnu 1815 se ale Napoleon opět vyloďuje ve Francii a postupuje k Paříži. Tím začíná tzv. "stodenní císařství" - období mezi vyloděním Napoleona a znovudosazením Ludvíka XVIII. Napoleon totiž prohrál v bitvě u Waterloo (1815) a následně byl pod vojenským dohledem Velké Británie deportován na ostrov Svatá Helena, kde r. 1821 zemřel. Ve Francii ve vládě pokračují Bourboni.

Napoleon během své vlády modernizoval Francii různými způsoby:

armáda
technika a věda
volný trh
státní banky
právní systém
nová měna - franky

PŘESOUVÁME SE!

Všechny naše výpisky i videa nyní najdete na edisco.cz.