PŘESOUVÁME SE!

Všechny naše výpisky i videa nyní najdete na edisco.cz.

 

Atické období

Atické (někdy psáno i "attické") období je období řecké literatury od 6. do 4. stol. před n.l.
 
Antické drama

Dramata, tedy divadelní vystoupení byla nejoblíbenějším druhem literární tvorby. Měla náboženskou, výchovnou, ale i zábavnou funkci. Mezi jejich hlavní výhody patřil velký počet diváků (až desetitisíce), to, že divák nemusí umět číst ani psát, časová nenáročnost a možnost reagovat na aktuální události.

HERCI
Herci v antických dramatech byli vždy jen muži. Nosili masky ("persony"), roucha, paruky. Každý měl více rolí.

DIVADLO
Navazuje na sborový zpěv. Základem jsou oslavy boha Dionýsa. Obsahují písně, tanec i hudbu. Původně šlo o jednoduché výstupy, až později o ucelené hry.
Divadlo se skládalo z:
  • theatron - prostor pro diváky
  • orchestra - místo pro sbor i herce
  • skené - budova za orchestrou, zákulisí, šatny,...
  • proscénium - budováno až později, jde o vyvýšený prostor pro herce, výše než orchestra

Občas se konaly "antické diadelní maratony". Trvaly 5 celých dní (první den se zpívaly dithyramby, druhý komedie, třetí až pátý tragédie). Vystoupení hodnotila porota. Herce a básníky (režiséry) platili chorégové (jacísi sponzoři) a přidělovali je archonti (organizátoři).

TRAGÉDIE
Hry s vážným obsahem, psány veršem. Většinou děleny na tři části plus "satyrské drama" (viz. níže), dohromady tedy čtyři části, tzv. "tetralogie". Účinkuje v nich chór (viz. níže). Začínají expozicí (uvedením do děje), následuje kolize (nastínění problémů), krize (vyhrocení), peripetie (překážky v řešení problémů) a končí katastrofou (závěrem).
Hrdina se v nich dostává do nesmiřitelného konfliktu s mocnými silami - s bohy, osudem, společností, svědomím atd. Hrdina musí vykonat nějaký čin, přestože ví, že ho čeká trest. Hrdina ke konci obvykle umírá.

KOMEDIE
Vznikly z kómosů - průvodů na počest Dionýsa, boha vína a veselí. V těchto průvodech se tančilo, zpívalo a hrály se frašky (původem z Korintu, rozvoj na SIcílii). Na počátku tedy komedie neměly dramatický děj, uprostřed nebo ke konci se hra vždy přerušila a sbor začal zpívat písně k tanci, pronášet žertovné projevy a zesměšňovat konkurenci. Mimo kómosů jsou komedie spojeny i se svátkem zvaným "lénaje", též spojeným s Dionýsem.
Komedie psali např.:

  • Kratinos - zakladatel antické komedie, nedochovalo se žádné jeho celé dílo, napsal třeba komedii "Láhev"
  • Eupolis
  • Aristofanés - psal upřímně o problematice válek a míru, žil v 5. století př.n.l., napsal díla "Vosy" a "Oblaka"

SATYRSKÉ DRAMA
Čtvrtá část po skončení tragédie, hraje se pro "uvolnění" publika, je zpracována humorně.

CHÓR
Zpočátku sbor, později postava děje, která komentuje a vysvětluje děj.

ARISTOTELŮV ZÁKON TŘÍ JEDNOT
  • zákon pro všechny tragédie
  • jednota děje - pouze jedna záplatka
  • jednota času - děj tragédie se musí odehrávat max. 24 hodin
  • jednota místa - děj neopouští místo, kde se odehrává (např. královský palác)
 
Aischylos (525-456 př.n.l.)

Aischylos je považován za zakladatele antické tragédie. Účastnil se mnohých bojů, a pak o nich psal. Na své první úspěchy dlouho čekal, později se ale stal národním básníkem. Napsal 90 her s historickými i mytologickými náměty, rád psal trilogie.

"Oresteia"
  • jediná dochovaná starořecká trilogie
  • skládá se ze tří tragédiií: Agamemnon, Oběť na hrobě, Usmířené lítice
  • první dva mýty řeší spor "ctít matku nebo pomstít otce"
Sofokles
Sofokles byl básník a dramatik, zpočátku i hrál, napsal 123 her. Zavedl třetího herce, nepsal trilogie, ale samostatné hry a zavedl princip "deus ex machina" (překládáno jako "bůh ze stroje", kdy se ke konci hry na kladce spustí "bůh" a vyřeší zápletku). Psal mytologii, o mezilidských vztazích i občanské etice. Hrdinové v jeho dílech jednají sami, bohové vystupují jen zřídka (vyjma "deus ex machina").
Napsal díla jako "Antigona", "Král Oidipus" a "Elektra".
 
Euripides
Euripides byl také basník a dramatik, navíc ještě filosof. Napsal 92 her, dochovalo se jich však jen 18. Používal Sofoklovo "deus ex machina" a postavami jeho děl byly většinou ženy, jak napovídají už názvy jeho děl:
  • "Trojanky" - osudy žen po trojské válce
  • "Elektra" - zde chápe Euripides Oidipa jako vraha a zápornou postavu
  • "Médea" - trpící žena, zhrzená v lásce, se ocitá v krajní situaci, dojde k duševnímu konfliktu a asama se musí rozhodnout
  • "Ifigenie v Aulidě"
  • "Ifigenie v Tauridě"
Filozofie

Filozofie, láska k moudrosti, vznikla v 6. stol. př.n.l. a ovlivňovala myšlení celého Řecka. Později vzniklo mnoho filozofických škol i směrů.

SOKRATÉS
Nezanechal žádné spisy, jeho myšlenky šířili jeho žáci. Sokratés se neupravoval a zdarma vyučoval na ulicích. Za údajné pobuřování byl odsouzen trestem smrti.

PLATÓN
Platón byl Sokratův žák, založil školu, psal formou dialogů a ve svých dílech rozebíral krásu, lásku a život. Napsal např. díla:
  • "Ústava" - nové rozvržení společnosti, kde by měl vládnout filozof a bojovník
  • "Obrana Sokratova" - zaznamenává Sokratovy myšlenky a jeho smrt
  • "Dialog"

ARISTOTELÉS
Snažil se shrnout veškeré vědění starověku. V díle "Poetika" formuloval zákon tří jednot (viz. výše) a "Rétorika" popisovala řečnictví.

Řečnictví

Vzniklo v 5. stol. př.n.l., řečnilo se o politice nebo soudnictví.

DEMOSTHÉNÉS
Demosthénés byl nejvýznamnějším řečníkem Řecka. K řečnictví neměl původně předpoklady (měl slabý hlas a vadu řeči), ale tyto problémy překonal. Napsal "Čtyři řeči proti Filipu II. Makedonskému".

Dějepisectví

Řekové se snažili vylíčit minulost, už od . stol. př.n.l.

HÉRODOTOS
Říká se mu "Otec dějepisu", popsal řecko-perské dějiny.