PŘESOUVÁME SE!

Evropa v letech 1848-1849

• změnit formu vlády na kostituční monarchii
• volební právo
• zbavit se cizí nadvlády
• sjednotit se (např. v Itálii a v Německu)

• nacionalisté - chtějí národ
• konzervativci - chtějí starý pořádek a zamezit revolucím
• liberálové - chtějí odstranit privilegia šlechty a podporovat podnikání
• demokrati - chtějí např. volební právo a jsou proti šlechtě
• socialisté - chtějí podporovat nižší vrsty
• utopičtí socialisté - mají nereálné socialistické cíle (např. Louis Blanc, Pierre-Joseph Proudhon)
• komunisté - jejich vizí je beztřídní rovnost společnosti (např. Karl Marx, Friedrich Engels)

Itálie

V lednu roku 1848 jsou v Itálii první nepokoje za sjednocení, největší bouře jsou v Neapoli a v Miláně, vše končí neúspěchem.
Habsburkové drží severní Itálii, Sardinské království Savoyské dynastie je na jihu země a okolo Říma se rozkládá Papežský stát. Demokrat Giuseppe Mazzini zakládá skupinu "Mladá Itálie" a chce republiku. Sardinskému království vládne Karel Albert a spolu se svým ministerským předsedou Camillem Cavourem chtějí sjednotit Itálii. Vyhlásí tak válku Rakousku, aby sever Itálie dobyli. V červenci 1848 se koná bitva u Custozy, rakouská vojska vede maršál Václav Radecký z Radče. Vítězí Rakušané. Benátky, Řím a Toskánsko vytvoří vlastní republiky. Italové se pak snaží ještě jednou v bitvě u Novary, opět neúspěšně. Republiky jsou proto zrušeny a na trůn nastupuje Viktor Emanuel II., jelikož Karel Albert abdikoval.
>> Další dění v kapitole "Sjednocení Itálie a Německa"

Francie

Francouzský lid není spokojen se svým králem, nastupuje tedy Ludvík Filip. Ten se začne chovat absolutisticky a fakticky vládne buržoazie, tedy vyšší vrstva obyvatel. Strany opozice pořádají "bankety" - soukromé schůze, kde řeší politické otázky. V únoru 1848 je jeden takový pařížský banket zakázán a to je hlavní příčinou revoluce.
Začaly demonstrace, král abdikoval a byla vyhlášena "Druhá republika". Prozatimní vláda podporuje sociální politiku a její "národní dílny" - práci pro všechny. Jsou vyhlášeny volby dle všeobecného volebního práva, což znamená, že volí všichni muži bez ohledu na jejich majetek. Ve volbách vítězí umírnění republikáni a národní dílny jsou zrušeny. Dělníci se chvíli bouří, nepokoje jsou však brzy potlačeny.
Prosinec 1848, prezidentem se stává Ludvík Napoleon Bonaparte, synovec /Napoleona Bonaparte. Ten si nechává svá rozhodnutí schvalovat lidem. Do popředí se nyní dostávají monarchisté a bonapartisté a právě tyto dvě strany vítězí v nových volbách, v kterých však volí jen ti bohatší. Francie se vrací zpět na monarchii, republika končí. Ludvík si nechává schválit vládu na 10 let, v roce 1852 se dá prohlásit císařem, kterým vládne až do roku 1870. Francie se tedy stala císařstvím, republika dlouho nevydržela.

Německé státy

• velkoněmecké řešení - sjednotit celoé území Svaté říše římské
• maloněmecké řešení - sjednotit Svatou říši bez Habsburské monarchie a Českých zemí

Nakonec vítězí řešení maloněmecké. Fridrichovi nabízejí královskou korunu nad tímto sjednoceným státem, Fridrich ale odmítá, úsavu neuznává a sněm odvolává. Revoluci pak potlačil armádou a vydal novou "oktrojovanou ústavu". Oktrojovaná znamená vydaná panovníkem bez souhlasu parlamentu.
>> Další dění v kapitole "Sjednocení Itálie a Německa"

Habsburská monarchie

Ve 40. letech se zvedá vlna národní emancipace, obrody jazyka - Češi chtějí prosadit češtinu, obyvatelé Uher maďarštinu. V březnu 1848 vypukla ve Vídni revoluce - demonstrace proti Metternichovskému absolutismu. Skončí prozatimní vládou. Císař Ferdinand I. slibuje novou ústavu, demonstranti chtějí volební právo, nová ministerstva, právo na vyznání, právo shromažďování a zrušení cenzury. V dubnu 1848 je vydána Pillersdorfova ústava (opět je oktrojovaná - vydaná panovníkem), která určuje dvoukomorový parlament, tzv. "rakouský říšský sněm". Členy horní (panské) komory jmenuje sám císař a do dolní komory členy volí bohatí občané.
Pillersdorfova ústava se lidu nelíbí a v květnu se koná další revoluce: obléhání Hoffburgu. Císař prchá do bezpečí do Innsbrucku. V červenci první říšký sněm zasedá, aby připravil novou ústavu. V září Ferdinand vydává patent, kterým ruší poddanství a robotu. Kvůli Uhrám se ve Vídni v říjnu 1848 koná třetí revoluce a v listopadu je nad městem vyhlášen výjimečný stav - zákaz vycházení v noci apod. Císař přesidluje do Olomouce a říšský sněm zase do bezpečí do Kroměříže.
V prosinci roku 1848 je Ferdinand donucen k abdikaci a nastupuje jeho synovec František Josef I. Kroměřížský sněm je rozehnán a František Josef si nechá tajně sepsat vlastní ústavu, kterou vydá v březnu 1849.
Poslední den roku 1851 jsou vydány "Silvestrovské patenty", které ruší původní ústavu a opět nastolí absolutismus. Hlavní moc má kancléř Alexandr Bach, proto jde o Bachovský absolutismus. Všechny pokusy o revoluci tedy skončili neúspěchem.
>> Další dění v kapitole "Rakousko od r. 1859 do r. 1867"

České země

Češi chtějí jít nerevoluční cestou a nebouřit se. Chtějí sněm pro vypracování nové ústavy a slovanskou jednotu (tzv. "austroslavismus"). Konzervativci a šlechta podporují absolutismus, proti nim stojí demokraté, například Josef Václav Frič. Svatováclavský výbor o 29 členech v březnu 1848 ve Svatováclavských lázních sepisuje petici Ferdinandu I., chtějí spojit Čehy, Moravu a Slezsko, možnost vyplatit se z roboty, svobodu tisku, rovost náboženství, rovnoprávnost Čechů s Němci, vytvoření národní gardy a větší zastoupení měst na zemském sněmu.
Císař odpovídá "kabinetním listem": zrovnoprávní češtinu s němčinou v úřadech, zřizuje zemskou vládu a na základě voleb svolává zemský sněm. Na ostatní požadavky neodpovídá. V dubnu 1848 je s nedůvěrou přijata Pillersdorfova ústava a ze Svatováclavského výboru se stává Národní výbor o 100 členech.
V červnu 1848 se koná Slovanský sjezd neboli Slovanský kongres, kterému předsedal František Palacký. Snažili se prosadit myšlenky austroslavismu a částečné osamostatnění Slovanů. Sjezd vyvolal svatodušní bouři - studenti vyšli do ulic a chtěli změnu, demonstrovali v ulici Celetná. Nad Prahou je vyhlášen výjimečný stav, národní výbor je rozpuštěn a Slovanský sjezd rozehnán. Revoluce je tak opět neúspěšná.

Uhry

Obyvatelé Uher se také chtějí alespoň trochu osamostatnit. V březnu 1848 císař souhlasí se zřízením samostatných ministerstev, které bude svolávat uherský sněm. Maďaři by chtěli zavést maďarštinu jako úřední jazyk a prosadit koncept Velkého Uherska. Proti tomu jsou však osatní Slované. V říjnu se proti nim postaví Chorvaté v čele s Josipem Jelačičem a s podporou Vídně. Císař zruší uherský sněm a zákony prohlásí za neplatné. Do Uher vysílá vojsko, které tam ale nikdy nedorazilo, protože muselo potlačovat revoluci ve Vídni. Na začátku roku 1849 se ještě navíc Vídeň potýká s Itálií (viz. výše), nemá takovou sílu a Maďaři toho chtějí využít - prohlásí Habsburky za sesazené a vyhlásí vlastní republiku. František Josef žádá o pomoc ruského cara Mikuláše a spolu s ním v srpnu 1849 v bitvě u Világoše Uhry porazí. Vše se tak vrací do starých kolejí.

Shrnutí a závěr

Revoluce tedy nebyla úspěšná vůbec nikde:

• ve Francii absolutisticky vládne Napoleon III.
• Itálie se nesjednotila a dále je rozdělena na tři díly: Habsburský sever, Papežský stát a Sardinské království
• Německo se také nesjednotilo
• Habsburkové skončili absolutismem

Obsah této stránky:
Itálie -  Francie -  Německé státy
Habsburská monarchie
České země -  Uhry

Předchozí:
Vídeňský kongres a restaurace

Následující:
Sjednocení Itálie a Německa
Rakousko od r. 1859 do r. 867

Carlo Alberto (česky Karel Albert)

bitva u Custozy

Ludvík Napoleon Bonaparte

Velkoněm. řešení (červená hranice)
Maloněm. řešení
(bez okrového Rakouska)

Fridrich Vilém IV.

Ferdinand I. Habsburský

František Palacký

Josip Jelačič