Sjednocení Itálie a Německa
Sjednocení Itálie
Na trůn nastoupil Viktor Emanuel II. (>> viz. kapitola Evropa v letech 1848 a 1849), premiérem je Camillo Benso Cavour (čti: Kavúr). Spojencem Italů je nyní Francie, spolu by chtěly tyto státy oslabit Habsburky. V bitvě o Lombardii se tedy Francie s Itálií postaví proti Rakousku. Roku 1859 se koná bitva u Magenty (čti: madženty) a u Solferina na severu Itálie a vítězí italskofrancouzská koalice. Napoleon pak uzavřel s Rakouskem mír.
K Sardinskému království se připojilo Toskánsko, Modena, Parma a Romagna (čti: Romáňa).
GIUSEPPE GARIBALDI
Giuseppe Garbaldi (čti: Džuzepe Garibaldi) byl člen Mladé Itálie. Po neúspěšném sjednocení Itálie emigroval do Jižní Ameriky, kde také pomáhal se sjednoceními. Propracoval zde "taktiku partyzánské války" a pak se vrátil do Itálie - říkalo se mu "hrdina dvou kontinentů". V roce 1860 se Giuseppe Garibaldi vylodil spolu s tisícovkou dobrovolníků na Sicílii, dobyl ji spolu s Neapolí a obě tato území odevzdal Sardinskému království, čímž pomohl vytvořit zárodek budoucí sjednocené Itálie.
Roku 1866 začala prusko-rakouská válka. Itálie se rozhodla přidat logicky na stranu Prusů, ale ve válkách úspěšná nebyla. Prusko sice zvítězilo, ale chtělo, aby se Itálie v dalších bitvách už neangažovala, a nabídla jí za to Benátsko. Itálii nabídku přijala a rozšířila tak své území.
V roce 1870 se konala další válka - prusko-francouzská. Francie byla poražena, stáhla se z Říma a tak téměř zaniká papežský stát. Papežovi zbylo jen území Vatikánu.
Sjednocení Německa
Sjednocení roku 1848 se nezdařilo (>> viz. kapitola Evropa v letech 1848 a 1849) a dál existuje jen Německý spolek. Otto von Bismarck (čti: fon Bizmark) uplatňoval "metodu cukru a biče" - absolutismus, ale s ústupky vůči lidu, například možností individuálního pojištění, důchodů a sociálních dávek.
SJEDNOCENÍ "KRVÍ A ŽELEZEM"
Rakousko spolu s Pruskem válčí proti Dánsku, Dánsko prohrává a ztrácí Holštýnsko a Šlesvicko. Vzniká "Severoněmecký spolek", tedy Německý spolek plus nově dobytá území, bez Rakouska. Prezidentem tohoto spolku byl jmenován pruský král Vilém I. V čele spolkové rady stál Otto von Bismarck. Vilém I. Bismarckovi posílá Emžskou depeši o jeho jednání s Francií, potvrzení pruského krále a o stažení pruské kandidatury na španělský trůn. Bismarck tuto zprávu nejprve zkreslil a pak nechal otisknout.
Válku Prusku nyní vyhlašuje Napoleon III., koná se bitva u Sedanu, Francie ale prohraje a ustupuje. Pro Francii to znamenalo pád císařství a odevzdání Alsaska a Lotrinska Prusku.
DRUHÁ ŘÍŠE
Vzniká Německé císařství, tzv. "Druhá říše". Hlavním městem je Berlín, císařem Vilém I., kancléřem Otto von Bismarck. Tito dva mají moc výkonnou. Zákonodárnou má Říšský sněm a Říšská rada, soudní moc má Říšský soud. Toto císařství je silnou velmocí a funguje zde Bismarckova konzervativní politika.
