Předchůdci renesance :: Výpisky pro gymnázia

Domů > Literatura > Renesance a humanismus > Předchůdci renesance

Předchůdci renesance (Itálie)

Předchůdci renesance působili už ve 14. století. Opravdová renesance se zrodila v Itálii v 15. století, a v šestnáctém se rozšířila i do ostatních zemí západní Evropy, jako jsou třeba Francie, Španělsko a Anglie.

DANTE Alighieri (1265-1321)

Dante Alighieri se narodil ve Florencii. Brzy osiřel, ale i nadále pečlivě studoval. Obhajoval městská práva proti papeži, za což mu pak hrozil i trest smrti. Nakonec byl jen vyhnán z Florencie, přebýval tedy ve Veroně a Ravenně. Florencie mu nabídla vrátit se zpátky, ale Dante odmítl. Jeho platonickou láskou byla Beatrice, která se objevuje i v jeho dílech.

"Nový život" je sbírka milostných básní.

"Božská komedie"

Dante dílo pojmenoval jen "Komedie", přívlastek "Božská" doplnil G. Boccaccio (viz. níže)
didakticko-alegorický, veršovaný (tříveršové strofy, tzv. "terciny") epos, psaný toskánským dialektem
na rozhraní středověku a renesance: putování za spásou a víra v posmrtný život jsou jednoznačně středověkými prvky, naopak obdiv antiky, důraz na člověka, i to, že hlavní postavou je sám Dante, ukazuje na renesanční myšlenky
rozčleněn na tři části (triády): Peklo, Očistec a Ráj
námětem je putování básníka (hlavní postavou je sám Dante) těmito třemi záhrobními zeměmi, přičemž mu jsou průvodci Vergilius, Beatrice a sv. Bernard
každá ze tří částí má 33 zpěvů, na začátku je ještě jeden předzpěv, to znamená celkem 100 zpěvů

V předzpěvu Dante zabloudí v lese, tři šelmy (smyslnost, pýcha, lakota) mu brání vstoupit na Sluneční vrch, Dante pak prochází nejprve Peklem, poté Očistcem, a nakonec se dostává do Ráje. Vystupují zde postavy antické (Orfeus, Homér, Odysseus), biblické (Mojžíš, Kain, andělé), i někteří naši panovníci (Václav II. a Přemysl Otakar I.).
Božskou komedií se později inspirovali například J. A. Komenský v díle Labyrint světa a ráj srdce, J. Milton, J. W. Goethe nebo J. Kollár.

Francesco PETRARCA (1304-1374)

Francesco Petrarca byl vystudovaný archeolog, syn florentského notáře. Mládí strávil ve Francii, kde potkal svoji životní lásku Lauru. Na pozvání Karla IV. působil i v Praze. Psal italsky i latinsky, latinu si velmi považoval a většina jeho díla je právě latinsky. Petrarcovo dílo můžeme označit za ranou renesanci s prvky středověké literatury.

"Má Itálie" je politická báseň, ve které touží po míru a /sjednocení Itálie.

"Zpěvník" nebo také "Sonety Lauře" (latinsky "Rerum vulgata fragmenta", což znamená "Zlomky básní")

milostná poezie pro Lauru, psaná italsky
dílo tvořil přes 30 let, je rozděleno na dvě části: za života Laury, po její smrti
hlavním motivem je pomíjivost lidského života

Giovanni BOCCACCIO (1313-1375)

Giovanni Boccaccio byl synem florentského kupce, studoval technické předměty na dvoře neapolského krále. Přátelil se s F. Petrarcou (viz. výše). Napsal Dantův životopis a doplnil jeho "Komedii" přívlastek "Božská".

"Dekameron"

psáno rámcovou kompozicí, italsky, kdy si 10 osob vypráví celkem 100 příběhů (neboli novel)
motivem je každodennost, Boccaccio se jako první zabývá obyčejným lidem

Lodovico ARIOSTO (1474-1533)

Lodovico Ariosto studoval práva, po smrti svého otce se musel starat o rodinu.

"Zuřivý Roland" je epos o Rolandovi (středověkém rytíři). Ariosto úplně změnil jeho charakteristiku.

Niccolò Machiavelli (1469-1527)

"Mandragora" je komedie vysmívající se nevěře, společnosti i mastičkářům.
"Vladař" je jakýsi návod pro absolutistické panovníky, jak si získat a udržet moc.